Časopis Týden se 1. listopadu 2004 rozepsal o metodách soukromých bezpečnostních služeb. Údajně nahlédnout do cizího soukromí je v Česku jen otázka peněz. Přijde mi, že se někteří lidé přiznávají k porušování značného množství zákonů s udivující lhostejností a „nadhledem“. A přitom za „vyzrazení“ informací by při odhalení pracovníky banky, či policisty čekala skutečně velká „odměna“. Myslím, že stojí za to si text přečíst. Text je bez úprav.
Policejní odposlechy, o nichž hovoří politici, představují jen špičku ledovce. Kdokoli si dnes může přes internet pořídit štěnici, složitější odposlech obstarávají detektivní agentury.

Odposlouchávacích zařízení se v Čechách ročně prodá několik desítek tisíc. „Odposlech si nejčastěji pořizují manželé, kteří podezřívají ženy z nevěry,“ říká Václav Černý, bývalý majitel obchodu s bezpečnostní technikou. „Většinou si přes internet koupí klasickou štěnici za tři stovky, nainstalují ji do ložnice a potom sedí u domu v autě s uchem přilepeným k rádiu,“ vypráví Černý. Majitel konkurenčního podniku, který nechtěl být jmenován s ohledem na soukromí klientů, dodává, že o tento typ techniky mají často zájem také majitelé firem, kteří chtějí mít dohled nad zaměstnanci nebo je zajímají detaily ze života obchodních partnerů. Zakoupením techniky zákon většinou nepřestupují, trestné je její použití: to se dá ovšem těžko odhalit.
Mobilní (ne)bezpečí
Mobilní telefony byly z hlediska odposlechů dlouho považovány za bezpečné. Odborníci ale potvrzují, že způsobů, jak zjistit obsah telefonátu vedeného z mobilu, je hned několik. Technicky nejjednodušší metodou je úplatek. Mnoho detektivních kanceláří má u mobilních operátorů „své lidi“, kteří i když jim to zaměstnavatel a zákon zakazuje, dodají agenturám výpisy hovorů z libovolného čísla nebo jejich obsah. Nelegální odposlechy jsou pro zájemce schopni zajistit také bývalí zaměstnanci operátorů. Jedním je Karel Novák (jméno bylo změněno kvůli jeho obavě z postihu) z malého moravského města. Tvrdí, že pro člověka znalého věci není problém „napíchnout se“ na konkrétní BTS, vysílač a přijímač signálu. Umožňuje to zařízení, které bylo údajně zkonstruováno na Slovensku z ukradeného vysílače. Díky zesílení výkonu může přístroj převážený v autě „stáhnout“ do svého signálu veškeré hovory v dané lokalitě. Na podobném principu funguje také přístroj Agáta, který sice neodposlouchává, ale dokáže s centimetrovou přesností lokalizovat, kde se simkarta s daným číslem nachází. Agátu využívá česká policie, Novák ale tvrdí, že několik exemplářů se vyskytuje také mimo bezpečnostní složky. Pro amatéry doporučuje Novák technicky méně náročná řešení. „Pokud se například majitel firmy rozhodne zjistit, o čem si někdo z podřízených povídá po telefonu, stačí, aby mu věnoval upravený mobil, který umožňuje vést GSM konferenční hovory,“ říká. „Když zaměstnanec někomu volá, spojí se jeho telefon také s dalším zadaným číslem, a rozhovor tak může nepozorovaně sledovat třetí osoba.“ Hardwarovým zásahem je takto možné upravit řadu přístrojů. Podle Nováka může mobil sloužit nejen k odposlechu telefonátů, ale jako flexibilní štěnice. Stačí do něj vmontovat odposlechové zařízení. Jakmile se na mobil zavolá, štěnice začne monitorovat zvuky v okolí a pokračuje v tom i po skončení hovoru. Úprava je možná na každém mobilu, pokud lze odposlech umístit v dostatečné vzdálenosti od vysokofrekvenčních součástí telefonu. Prakticky by to mělo jít o 60–80 procent telefonů na našem trhu.
Bond po česku
Ani ti, kdo se mobilním telefonům vyhýbají, nemají vyhráno. Slídilové se mohou napíchnout na pevnou linku nebo nainstalovat nejrůznější špionážní zařízení přímo u nich doma či v kanceláři. Sledovaný si nemusí ničeho všimnout, zařízení jsou miniaturní a odhalí je většinou pouze k tomu určená technika. Odposlech se dá ukrýt téměř kamkoliv; často se montuje ke zdroji elektrické energie. Výhodné jsou z tohoto pohledu hodiny, kouřové detektory, lampy, zásuvky, vypínače či telefonní linky. Pokud není možné využít některou z těchto variant, existují štěnice s baterií. Nejčastěji se umisťují za obraz, pod desku stolu, do květináče či odpadkového koše. Tato zařízení mají dosah až padesát metrů. Zvuk na delší vzdálenost dokážou zaměřit až rafinovanější přístroje; například laserový odposlech nebo směrový mikrofon. Obě varianty jsou však finančně náročné a jejich instalace má úskalí. Za jeden z nejbezpečnějších způsobů odposlechu jsou obecně považovány takzvané přenosné sestavy. Používají je jak detektivní kanceláře, tak amatérští slídilové. Nestárnoucí klasikou je v tomto ohledu mikrofon v kuličkovém peru nebo vysílač instalovaný v krabičce od cigaret. Populární jsou také diplomatky s odposlechem nebo „napíchnuté“ kancelářské šanony. Miniaturní špionské legrace, jaké používá ve filmech James Bond, však v běžné nabídce nejsou. „Jejich ceny se pohybují ve stovkách tisíc korun a u nás se s nimi téměř nesetkáte,“ říká jeden ze zaměstnanců firmy Probin, která tento typ zboží nabízí.
Boj s velkým bratrem
Proti nabídce odposlechových zařízení stojí stejně široká škála služeb opačných. Řada firem nabízí dokonce obojí. Běžně se dá koupit například generátor šumu. Přístroj produkuje umělý šum a znemožňuje nebo alespoň výrazně ztěžuje odposlech. Na podobném principu pracují takzvané piezoelektrické měniče, které „zašumí“ okenní tabulky a obvodové zdi a znemožní odposlech z vnějšku budovy. K vyhledávání štěnic slouží paměťový rádiový analyzátor: umí najít aktivní štěnici tím, že odhalí přítomnost její vysílací frekvence. Přístroj se prodává pod příznačným názvem Bug Spy (anglicky špion štěnic). Únikům informací prostřednictvím komunikačních zařízení zabrání kryptofaxy, kryptotelefony či speciální filtry, jež přenášejí data v zašifrované podobě. Odposlechy GSM dokáže eliminovat k tomu určená rušička. K sehnání jsou speciální mobilní telefony umožňující šifrovanou komunikaci. Nabízí je například Motorola, Alcatel nebo Sagem. Široká nabídka zařízení obojího druhu připravuje mnohé o dobrý spánek. Čtyřicetiletý Petr (příjmení nechce uvést kvůli možnému postihu) si nechal před několika lety prověřit obchodního soka. „Za několik tisíc a několik dní jsem věděl vše o jeho rodině, bytové i finanční situaci. Zarazilo mě, jak snadno a rychle se dají zjistit ty nejdůvěrnější věci,“ vzpomíná. Jak říká Novák, zlepšení situace je v nedohlednu; technika se stává stále dokonalejší a tam, kde nestačí, se vždy najde člověk, který si rád přivydělá.
Bankovní informace na prodej
Odposlechy nejsou jediný způsob, jak někomu nahlédnout do soukromí. Řada detektivních agentur nabízí kromě štěnic a fyzického sledování osob také papírová data. Některá jsou neškodná a veřejně přístupná, jindy se soukromí vyšetřovatelé dostávají do konfliktu se zákonem. To se týká například bankovního tajemství, které se podle informací zaměstnanců specializovaných firem běžně porušuje. Bezpečnostní manažer jedné z pražských detektivních služeb to otevřeně připouští: „Ve dvou třetinách českých bank máme lidi, kteří nám jsou schopni dodat informace o jakémkoliv účtu.“ Detektiv i zaměstnanec banky přestupují zákon a cena odpovídá riziku; klient za takový údaj zaplatí i dvacet tisíc. Další možností, jak získat přístup k účtu, je oslovit spřátelené policisty. „Stačí, aby řekli, že konto potřebují prověřit kvůli vyšetřování nějakého případu, a soudce jim vydá povolení,“ vysvětluje šéf jiné pražské agentury. Levněji než bankovní údaje se dají pořídit osobní data: kompletní profil včetně příbuzenských vazeb, vlastnictví nemovitostí a výpisu z trestního rejstříku přijde na pět tisíc korun. Jako bonus dostane klient výpis trestního stíhání: tedy případů, kdy dotyčný nebyl odsouzen, ale měl „nějaké opletačky“ s policií. Všechny údaje získávají detektivové od spřátelených policistů, často bývalých kolegů. Podobné je to údajně s informacemi z úřadu sociálního zabezpečení, kde se dá získat například seznam zaměstnání, kterými objekt zájmu prošel.